Školka šla na Čachnov
Již posledních pár let vyráží školka, na konci školního roku, do okolí na celodenní procházku. Letos jsme se odhodlali hned dvakrát.
Jakmile se počasí umoudřilo a ve školních akcích byla mezera, vyrazili jsme v pondělí 3. 6. na Čachnov. Věděli jsme, že se nemůžeme nikde příliš zdržovat a tak se s elánem vypravili hned po 8. hodině ranní ke Kopci. Za hájenkou jsme odbočili vpravo a již jsme stáli na rozcestí „ke Karlštejnu“, kde jsme si na odpočívadle slupli první pořádnou svačinu a vydali se dále k sousední vesnici. Některé děti běhaly po okolním lese, jiné hlídaly mapu, další se držely učitelek za ruce, ale všechny děti šly s radostí a bez přemýšlení, zda je to dlouhá cesta. Že jsou děti zvyklé chodit - z procházek víme, ovšem když jsme přišli k čachnovské hasičárně a měli ještě polovinu volného času, koukaly jsme i my učitelky. Přestože byl teplý den, v lese bylo svěže a děti „zásobeny“ častými „napájecími stanicemi“ byly stále skotačivé, rozhodli jsme se projít Čachnovem k nádraží (kde byla další, tentokrát ovocná sváča) a přes pole se vydat k Pusté Kamenici. Cesta k ČOV i ty nejmenší děti vyburcovala. Nadšeně běhaly ve vyjetých kolejích v obilí a vůbec jim nevadilo, že je to do kopce, ovšem to už jsme se musely rozběhnout i my učitelky, abychom dětem stačily. U čističky dávno víme, že jsme již vlastně doma. Všichni jsme došli, bez jediného dotazu – zda už tam budeme či jediné stížnosti – že mě bolí nožičky, v pořádku do školky. Tam jsme si uvědomili, že i když jsme ušli 8,2 km, vůbec nám to nepřišlo příliš (spíše opravdu jako „větší vycházka“) a když se jde do věci s nadšením, s nadšením se nám je daří i zdolat. Proto pozor, jak přistupujeme ke všemu, co děláme, protože děti náš přístup zkopírují.
Výlet jsme si moc užily a děti za něj moooooc chválím, byla to radost s nimi ťapkat.
Dita Hromádková
Fotogalerie
